Ty doby jsou asi pryč. Politická vajíčka nikoliv. Vyvíjíme se. Nehází se anonymně, nehází se na tribuny. V čase mediálních trub máme jiné možnosti a účinnější než v těch dřevních časech: hod vajíčka si můžeme rozmyslet, dokonce takticky počkat, až se z něj stane pukavec a pak hodit. Pohříchu neanonymně, důležitý je však dosažený účel a ten víme, že světí prostředky, tak i tu svojí tvář obětujeme.
Jeden takový pukavec letěl před nějakými dny z Hradu odkud jinak létá také leccos, především na novináře. Tento pukavec letěl na Annu Šabatovou a smrděl neskutečně. Autor pukavce, prezident Zeman, odůvodnil svůj odmítavý postoj ke zvolení A. Šabatové poznámkou o nejasnosti účasti kandidátky na ombudsmana v tzv. kuřimské kauze a hozený pukavec jí měl diskvalifikovat. Nebavme se o tom, že kauza byla policejně šetřena a soud dospěl k nějakým závěrům a že A. Šabatová říká, že byla podvedena, jako ostatně i řada odborníků v této věci, bavme se ale o tom, že takový hozený pukavec smrdí a nedá se jen tak lehce vyprat, že začne žít svým vlastním životem a doprovází trefeného hodně dlouho. Vlastně ulpí snad navždy.
Smrad pukavce zasáhl i internetový portál Protiproud. V článku „Nitky neobjasněného spiknutí vedou vysoko: „Co ví Miloš Zeman o propojení pedofilní mafie s Annou Šabatovou?“, se smrad pukavce nejen transformoval do vtíravého nadpisu, (v článku se jinak popisuje bezesporu hrůzný obsah příběhu a jeho možné interpretace), ale transformoval se i do konkrétního úsudku v závěru článku, kde se A. Šabatová už stává „významnou aktérkou oné kauzy“, která „kandiduje do úřadu v němž se jako zástupkyně lidských práv podílela na hrůzyplné kauze plné bezpráví“. Konec citace i článku autora Václava Dandy, což je jinak pseudonym, nikoliv skutečné jméno. Ani Kojzar neblahé paměti by se nemusel za takové vývody stydět. (Podotýkám, že některé články Protiproudu čtu se zájmem a jedním článkem jsem dokonce přispěl.)
Plyny, jak víme, se rozpínají všemi směry, tak si ten pukavčí smrad našel cestu i na blog IDnes, kde jistý pan bloger Olšer, dříve povoláním novinář Rudého horníka, nechtěl být pozadu, a trochu toho smradu z pukavce, a jak se říká, „s křížkem po funuse“, poslal mezi další veřejnost. Ve svém blogu s nadpisem „Ombudsmankou byla zvolena dcera člena ÚV KSČ po Vysočanském sjezdu“ - opomíjíme-li (a)logiku nadpisu - nám tvrdí, že „geny se nezapřou“ a dotvrzuje to životopisem otce A. Šabatové, jakožto životem komunisty.
Pikantní na tom všem je, že seshora uvedeného vzorku pánů tolik se starající o čistotu státní správy, o morální profil žadatele, má ten první ve svém okolí na mnohem důležitějších postech osoby, o jejichž morálce a nestranních úmyslech se dá s úspěchem pochybovat, ten druhý je částí lobby, která přicmrnduje tomu prvnímu a ten třetí je klasický příklad probudivšího se „odbojáře“, který boural systém zevnitř tím, že psal pitomé články o údernících. V tom ostatně nepřestal. Ale už to není o údernících.
Nemusím se ztotožňovat s politickými názory A. Šabatové, ani existencí úřadu ombudsmana, o kterého koneckonců ani nejde, ale mám-li to celé dát do rámce charakteru naší politické scény, tak dávám přednost jí. Mám snad dát přednost bývalým absolventům marxistických kateder, sovětských diplomatických škol, bývalým aktivním zaměstnancům StB a jimi vyrobeného společenského smetí , politrukům a dalším, kteří svoji kariéru postavili na loajalitě totalitní moci, případně na aktivním členství v KSČ? Kam položíme ono pověstné měřítko? Kde je potom ona dělicí čára mezi elementární morálkou a tím dalším? Nechci nikoho za nic odsuzovat, ani posuzovat každého motivaci v soužití s totalitou. S tím ať se každý vypořádá sám. Ten pach pukavce ale svědčí o tom, že tato společnost se stále nedokáže vyrovnat sama se sebou a se svojí minulostí.
Politické názory jsou jedna věc a občanský postoj věc druhá. A tady A. Šabatová a její manžel P. Uhl patří k těm čestným, kteří si s totalitním režimem nikdy nezadali navzdory rokům kriminálu a pronásledování. A tam někde začíná to měřítko. Ať si každý sám na něm ten svůj centimetr najde. Směrem k nule.
Snad se nedožiji toho, že předmětem vážné diskuze v tomto státě bude odsouzení aktivit Charty 77 a provokací vůči Husákovskému režimu v letech 1977-89, čímž bylo Prognostickému ústavu předčasně zabráněno v dokončení a uvedení zadání do praxe s názvem: „Od perestrojky k demokratickému socialismu v období 1989-2014“.
Otto Černý