Právní povědomí a cílený altruismus poslance Stanislava Humla.

Pan Huml považoval za nutné se ve svém článku na blogu idnes „Kde končí trestní právo a začíná politika, rozsudek nad superguru“, přiodít do hávu anděla v právu i čistotě!

Přehazování barev nedělá autorovi asi potíže, ale proč tak násilně? Je panu Humlovi málo, že soud neshledal přesvědčivé důkazy o tom, že ani on, ani asistent P. Šlechta, bývalý policejní odborář, se nepodílel na falešném obvinění V. Bárty spolu s J. Škárkou? Chce svojí nevinnu zdůrazňovat? Proč? Vždyť je to jasné, soud to vyřkl?! Divné, že se s tím nespokojí. Proč tak moc chce i zde na blogu veřejně přesvědčovat ostatní, že aktivně pomáhal dobré věci? A když jim tak aktivně pomáhal, tak jistě věřil, že J. Škarka i K. Kočí byli obětí úplatku? A z čeho tak usuzoval? Že nám to také nenapíše!? Proč nám nesdělí, kdo K. Kočí pronásledoval, že jí musel pomáhat ochrankou? Je tajné sdělit, která ochranka to byla? Možná bych mohl hádat.

Byli snad Vaši chráněnci nesvéprávní, že nedokázali sdělit obavy o svoji osobu policii a požádat na základě důkazů o policejní ochranu? Byli opravdu natolik neschopní, že nezvládli zavolat novináře a zajistit si advokáta? Nebylo to nakonec tak, že někdo měl mít dohled nad jejich pohybem, chování a výpovědí?

Staronový argument, kde berete jako důkaz o zločinném spiknutí VV opírající se o obsah knihy J. Kmenta, „Superguru“, je opravdu „věrohodný“. Pamflety byly vždy součástí nátlakové politiky. Obecně, chce-li někdo někoho beztrestně pošpinit, využije literaturu, protože spisovatelé mohou vždy použít nadsázky a na nadsázku se odvolat. Vždyť je to jen investigační literatura a použijeme-li jako štít nějaké věhlasné jméno, můžeme kolem sebe střílet bez obav. Můžeme volně fabulovat, podezírat, pokládat nevyřčené, ale cílené otázky, můžeme nakousnout, říci „A“, ale „B“ necháme na čtenáři, že? Vždyť jde o literární nadsázku! Zvláště stojí-li podstatný obsah toho „díla“ zaměřené na zprofanování konkrétního politického subjektu, na výpovědi jedné osoby, pokud se týče vnitřních poměrů ve VV, osoby, která je dnes odsouzená za podvod, byť nepravomocně. Ostatní střípky v knize o sledování, atd., byste našel v každé soukromé agentuře. Jestliže však byl postup té agentury nezákonný, proč jste Vy, takový ochránce čistoty politické scény, neinicioval oznámení na policii, když mluvíte o obsahu té knihy tak zasvěceně?!

Vy, jako bývalý esenbák, sice dopravák, jak se s tím občas oháníte - ale máte jistě kamarády i z jiných tehdejších branží SNB, kdybyste si nevěděl rady – určitě víte, že v knihách tohoto druhu se o pravdě nepíše. V těchto knihách je to"jako". Tedy v těch knihách, co mají vše odhalit. Oni neodhalí, oni nasměrují. Ty knihy nejsou psané se záměrem odkrýt, ale zavést, zamlžit, odpoutat pozornost tam a zavést jinam.

Soud dospěl k názoru, že Vaše výpověď byla korektní, můžete být spokojen, ale proč v tom šlapete a ještě se v tom točíte?! (Parafrázuji jinak neslušné úsloví).  Předehra k policejnímu vyšetřování K. Kočí?

Jak si vysvětlit Vaši větu, kterou se stavíte nad výrok soudu tvrzením, že to nebyla půjčka, ba co hůře, píšete, cituji, že „soudce úžasně využil možnosti potrestat pachatele korupce s využitím lživých tvrzení obhajoby“? Opomineme-li, že rozhodoval senát, nikoliv jen soudce a jako soudce bych se oproti Vašemu výroku rázně ohradil, protože tím naznačujete, že soudce-senát byl přesvědčený, že to byl úplatek, ale chytil se „lživého tvrzení obhajoby“, tak se chci zeptat, co tím naznačujete? Že soud rozhodoval bez nestranného zvážení důkazů, jen ve snaze vyjít vstříc obhajobě? Ano? Potom ten Váš výrok nemá precedens a jen svědčí o Vašem silném zaklesnutí v právním podvědomí totalitního režimu, kde nejenže nebylo na soudu dokazovat vinu, ale na obžalovaném dokazovat nevinu, a kde i rozsudky byly narýsovány stranickými orgány bez ohledu na důkazy. To je váš příměr.

Píšete: „Tleskám, ale pravda utrpěla. A nejsem si jist, zda právo by mělo fungovat tímto způsobem“.

Já také tleskám. Tleskám, že Vaše pravda utrpěla. A na rozdíl od Vás jsem si jist, že právo má fungovat tímto způsobem.

A dodávám, že jsem rád, že o právu už nerozhodují lidé jako Vy.

(Podotýkám, že nejsem ani volič, ani sympatizant žádné politické strany.)