Švédsko páchá harakiri.

Je až podivně klidno v českých sdělovacích prostředcích, snad vyjma Radiožurnál, ohledně násilností ve Švédsku. Jakoby se nás to netýkalo. Násilí a žhářství sice opadá, v noci na dnešek zapálili „jen“ 8 aut a jednu mateřskou školu, ale zdvižený prst do budoucna zůstává. Švédské úřady politicky korektně násilníky nijak nenazývají, ale je evidentní, že se jedná o muslimskou komunitu.

Úřady žádná řešení však nenabízí, kromě toho, že opakují stará známá klišé o volném čase, angažovanosti různých úřadů a rodin. Allah akbar prý účastníci nepokojů nevolali, ukolébává se veřejné mínění, ale pokud se tomu dá věřit, je to uklidňující? Zdá se být podezřelá až příliš výrazná snaha ze strany švédských úřadů vysvětlovat průběh těchto nepokojů levicovými tendencemi o vzpouru proti establishmentu, jakoby potřeba věci pojmenovat, ale přitom neříci, že „císař pán je nahý“. Ne, že by si levice nepřihřívala polívčičku, ale v roli „užitečného idiota“ vystupují všechny švédské politické strany, kromě Švédských demokratů, (7% voličstva), kteří volali po zákazu vycházení a stanném právu v napadených oblastech.

Policie se vyjádřila, že nepokoje jsou organizované a vedené krajně levicovými „profesionálními aktivisty“, tzv. autonomní. Jsou to skupinky, které se snaží o vytvoření tzv. beztřídní a ekonomicky rovnoprávné společnosti. Těmto aktivistům je často i pod 18 let, ale jsou vedeni a ovlivňováni vůdčími aktivisty, kteří mají velmi často kriminální minulost. Tyto skupinky autonomistů se běžně pohybují v tomto prostředí přistěhovaleckých míst a využívají jejich odporu či nespokojenosti vůči většinové společnosti.

Profesionální řízení nepokojů dokládá i to, že např. přístupy do centra čtvrti Jakosbergu, kde se nepokoje koncentrovaly, byly blokovány automobily, aby byl stížený přístup pro policejní auta,j sou plánovitě vytrhávané dlažební kostky, což dělají určené skupiny, které pak zásobují skupiny „válčící“, jiné skupiny jsou výzvědné, kontrolují pohyby policie a další pak svolávají „válečníky“ na určitá místa.

Škála účastníků nepokojů je ale celkem pestrá, jsou tam známé osoby se záznamy v trestním rejstříku, dále skupinky vyloženě kriminálního ražení, které čekají na drancování, ale mládež, která se nechala nepokoji stáhnout a tak zažívá svůj první zločinný debut.

V každém případě se jedná o individua, která dokážou útočit i na hasiče a záchranáře.

Bydlící v některých oblastech vytvořili noční hlídky, (politicky korektně nazvané „noční procházky“) s přímým telefonním kontaktem na policii, kterých se podle novin účastní i učitelé, sociální asistenti a rodiče. (Není psáno čí rodiče. Asi těch dětí, co jsou doma…) Účastníci těchto hlídek vypráví, že pozorovali skupiny lidí po pěti, které v místě nebydlí, kteří sledovali okolí a udržovali spojení s dalšími skupinkami, kteří jezdili okolo v BMW, a když zjistili, že je příliš mnoho lidí venku, tak zmizeli. Další skupinky mladých s kapucemi staženými přes hlavu měly napakované baťohy dlažebními kostkami. Toto pozorování podporuje tezi policie o násilnostech, které organizované skupiny obratně využívají.

Hanne Kjöller z DN se v článku všímá reakcí imigrantského občanského sdružení Megafon a postojů některých novinářů a levicových politiků. Na svém webu Megafon násilníky chápe, protože toto násilí je „jediným způsobem jak vyjádřit frustraci, když cesty jak se demokraticky vyjádřit, jsou uzavřené“. Ovšem mluvčí Magefonu, 23letý al-Khamis se sám účastnil projektu financovaného Evropskou radou, kdy spolu s ostatní mladými lidmi z 25 evropských zemí diskutovali o zapojení se do společnosti a v rámci této aktivity spolupracovali i s městem Stockholm a byli i pozváni na setkání s členy královské rodiny. (Čiň čertu dobře…)

Autorka poukazuje i na jednu z novinářek z levicového Aftonbladet, která přesně ví, jak vše probíhalo: „dříve než začaly hořet auta v Husby, odpověděla policie zdviženými pendreky. Údery dopadaly na místní zcela bez výběru. Sociální pracovníci, novináři, všichni co se policii dostali pod ruku, chytli ránu“. A tak se Hanne Kjöller ptá, kde ti ranění byli ošetřeni, když jedinými oběťmi byli policisté. (Kterých ostatně bylo zoufale málo-40).

Není divu, že sociální demokracie, opět v Aftonbladet, vysvětluje frustrace, (samozřejmě po svém a zcela v intencích své líbivé levicové ideologie), jako důsledek pravicové politiky, kdy se „podpory v nezaměstnanosti měly omezit a lidé jsou nepojištění“. Na to Hanne Kjöller odpovídá, že silně pochybuje, že někdo z těch násilníků byl registrován jako propuštěný z práce nebo si platil pojištění.

Jako vždy se debata točí okolo nedostatečného zájmového vyžití a podchycení volného času těchto mladých imigrantů a opět se ústy sociálně demokratického politika dozvíme „pravdu“, že v těchto oblastech pravicová vláda zrušila zdravotní střediska, porodní asistentky (asi kvůli vysoké porodnosti), poštu, (ta ve Švédsku už téměř neexistuje), a i střediska pro volný čas. Samozřejmě, všechno tam je až na tu poštu, logicky.

A teď pár čísel: v přistěhovaleckých čtvrtích projde devátou třídou pouhých 30% žáků, 40% dospělých mezi 20-25 lety nemají ani práci, ani nestudují, děti, jak je zvykem v zemích, odkud drtivá většina imigrantů přichází, vyrůstají na ulici, navzdory snahám místních úřadů je zapojit do volnočasových aktivit. Obživa prodejem drog je tam běžná.

16% občanů z 10ti milionové společnosti jsou přistěhovalci a každý rok jich Švédsko přijímá okolo 44.000. Drtivá většina přichází z Afriky, ze zemí jako je Somálsko, Eritrea a v poslední době ze Sýrie.

Za pár let dosáhne počet těchto imigrantů 2 miliónů a mohou se stát hrobem švédského státu a severské kultury. Neschopnost účinně se bránit je ve švédské společnosti zcela evidentní. Již dnes jsou imáni ve švédském parlamentu, mají prostor v televizi, kde volně propagují své názory, které jsou v protikladu s principy, na kterých naše evropská civilizace stojí. Appeasement je více než zřejmý.

Výhledy do budoucna? Pokud začnou tito emigranti důsledně uplatňovat svoje volební právo, angažovat se v různých agresivních organizacích, začnou zásadně ovládat švédskou politiku, vč. mezinárodní. Islám se stane druhým „národním“ náboženstvím a imigrace zesílí. Tento vývoj si může vzít za záminku k tlaku Rusko, které bude tvrdit, že vývoj ve Švédsku ohrožuje stabilitu ve Skandinávii a bude si usurpovat právo zasáhnout. Finsko bude tvrdit totéž, oproti Rusku však mnohem více oprávněně.  Odvěké ruské velmocenské touhy ovládnout Švédsko budou tak naplněné a k tomu jim do klína jen jako mimochodem spadne i Finsko. NATO nebude moci důvodně zasáhnout, protože Švédsko je neutrální země a kdo ví, jestli by o to byrokraté v Bruselu vůbec stáli.

Druhá varianta je, že pod tlakem islámských požadavků se začne formovat odpor ze strany původní švédské společnosti a vzhledem k tomu, že dobře organizovaná švédská domobrana má na 100.000 členů a každý z nich pro případ válečného konfliktu uchovává doma zbraně, samopaly, granáty a kulomety, může dojít k občanské válce, která může rovněž zadat příčinu ke vměšování se ze stran východního souseda.

Třetí možnost? Není žádná, protože appeasement žádné východisko nemá.

Zpracováno z článků ze Svenska Dagbladet, Dagens Nyheter od 22.-26.5.

V uvozovkách jsou vsuvky autora.