Řepková republika

Nerostou tu žádné banány, za to však řepka, sluneční elektrárny, tekly a možná ještě tečou lehké oleje. Morálku politiků řeší za voliče speciální jednotka s jasnozřivými soudci. Zemský ráj to na pohled! No, kdo to má!?

Minulé dny připomínaly gladiátorskou arénu, kde vrchní, no, ale i spodní patra, se předháněla s palci dolů. Co se stalo? Koho to hodili lvům!? Ale, jakousi oběť, jen čistě náhodou předsedu vlády, pár poslanců, dva generály a jednu vysokou státní úřednici. Podívaná náramná, pocit příjemný, tak jsme klíči nadarmo necinkali! (Kromě mne, pozn. autora.)

My Češi překvapujeme svět! Jak dokážeme vše galantně řešit. Až nepochopitelně. Vyhrajeme válku, aniž jsme moc bojovali, v zápalu pro ráj na zemi si nasadíme chomout a pak jsme s těmi, co s námi orali a bičem práskali - „jsme s vámi, buďte s námi“. Závěrem si klíči uklidníme svědomí, že jsme pro tu demokracii něco slušného, ale v mezích zákona, „nejsme jako oni, že“, udělali. Jsme takoví evropští slušňáci. No, kdo jiný je takový!?

V minulých dnech jsme opět ukázali, že nad nás není. Všude jinde se řeší úlety na státní úrovni v zájmu státu politicky, s důsledným vzetím osobní, politické a profesní, případně i právní zodpovědnosti, u nás zase na to máme lidi. Ne ledajaké. Jsou to jakýsi Blaničtí rytíři, kvůli matení nepřítele přestěhovaní na Hanou. (Je tam rovina, tam by je nikdo nehledal.)

Přiklušou do Prahy, obsadí Úřad vlády, ukovou Vlastu, omyl, Janu, do želez, po cestě zavítají do kanceláří Vojenské rozvědky, kde se mrknou, jaké jsou poslední zprávy o protivníkovi, přiberou dva generály, aby to nějak vypadalo, zastaví se pro dva okounějící civily, široký záběr vždy vypadá líp, třetího neřeší, však on se slušně vrátí, no, aby nejeli s prázdnou, porozhlédnou se i v bance, co by se hodilo. Jeden neví. Vyfouknou dým z hlavní, zasunou pistole do pouzder a šup zpátky na Hanou. A také pošlou pohled z Prahy. Do Monaca.

Komedie? Neřekl bych. Tragika. Úřad vlády je obsazovaný ozbrojenými maskovanými lidmi bez vědomí nejvyšších státních činitelů, dalších dvanáct rozhněvaných mužů s beranidlem pacifikuje bezbrannou ženskou, „pacifikuje“, tak se tomu správně říká, nasadí jí pouta a celou noc jí vyslýchá, až je na pokraji vysílení. Jiná odnož tohoto pacifikačního týmu propátrává materiály Vojenského zpravodajství a zatkne dva generály, nositele citlivých informací. Do vazby jde i další poslanec, který se dobrovolně vrátil z dovolené, zatímco „milánkové“ se sluní a sluní….

Takže toto je pojetí právního státu u státních zástupců. Na bázi odposlechů se s aktéry aféry, nota bene soukromých hovorů premiéra, aféry, která v žádném případě neohrozila zákonem chráněný státní zájem, tedy s aktéry aféry, jinak nazývané zločinné spiknutí, se zachází jako se sprostými zločinci. Jsou přepadáváni, voděni v poutech a vyslýcháni v noci, aby tlak byl dokonalý. Vyzkoušená metoda ke zpracování.

Společnost propadává hysterii očistce. Konečně, říká. Podobná hysterie očistce probíhala po r. 45. Policejní zvůle a provokace vůči politickým oponentům byly na denním pořádku, soudilo se za věci možné i nemožné. Aktérem se ukázalo být jiné zločinné spiknutí. Výsledkem byl rok 48. – totalita. Mocenské pohnutky však bývají vždy stejné: pocit ohrožení dosáhnutých výsad - hra šedé zóny, patologická hra mocných, ovládnutí.

Co je potřeba k ovládnutí politické scény, když mocenské ambice ve volbách nebo jinak propadly? No přeci zpochybnění legitimity této scény. Jak na to? To už nám kdosi předvedl. Dokázal a ukázal, že je tu někdo kdo má větší moc a bude-li chtít, bude s tímto politickým systémem mávat dál. Neb, kdo je křišťálově čistý v české politice? Podle policejní teorie, kterou nám ogar s ofinou prakticky předvedl, tak nikdo. Všichni znají všechny, všichni si o všem povídají se všemi, občas se mihne igelitka. Záleží na výkladu. Důležité je držet politiky v šachu. Důležité je držet všechny v šachu. Co jsem to povídal včera? S kým jsem byl před týdnem, měsícem, rokem? Palte diáře, ničte počítače, den zúčtování se blíží.

A ve vhodné době z oněch žlutých luk a lesknoucích se ploch sestoupí do té řezanky jakýsi spasitel, který přinese řešení. Hlavně jednoduché řešení. A bude klid. Čisto. Zameteno.

 (Prohlášení autora: události a osoby, kterých se tyto události dotýkají, jsou zcela smyšlené a nemají s dotyčnými co do činění. Případná připodobnění jsou čistě náhodná. Autor se rezolutně distancuje od toho zločineckého spiknutí a prohlašuje, že nikdy s nikým takovým si nepsal, nemluvil, netelefonoval a ani se na něj v televizi nedíval, takže ani podobu nezná.)