Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Muslimská feministka napsala dopis švédským politikům.

17. 02. 2012 15:28:03
Vážení, předkládám ve zkrácené verzi dopis íránské ženy, Bahareh Mohammadi Andersson ze Švédska, která se podle svých slov pokládá za „islámskou feministku“. Dopis je i pohledem na skutečný obraz tzv. multikulturární společnosti, či spíše nešťastného pokusu o ní. Nikdo si s ní totiž neví rady. Ale kdo je vítěz, se zdá být nasnadě. Přes všechny klady v reakcích pisatelky dopisu a sympatie k ní, se nemohu zbavit dojmu, že sledujeme historicky první případ multikulturárního zombie. Na jedné straně se bere za svá neodiskutovatelná práva jako svobodný člověk, svobodná žena, ale na straně druhé má to kyvadlo úměry trochu nachýlené, když se ohrazuje proti tomu, že kněží některých církví nechtějí oddávat partnery stejného pohlaví nebo vzývá radikální feministické postoje.(Viz čtení jen těch pasáží z bible, které vyhovují genderovému pohledu radikálních feministek na svět.) Dopis nebudu nijak dál komentovat, čtenář si udělá obrázek sám. Mohu se jen omezit na vyjádření, že „Rubikon byl překročen“.

V první části se rozepisuje o svých hrozných zážitcích z Teheránu těsně po pádu šáha: nesměla si hrát s chlapci, nesměla lézt po stromech a nesměla jezdit na kole, aby si uchránila svojí dívčí nevinnost. Učila se nenávidět sama sebe, protože se narodila jako žena. Jako nedospělá byla zadržena mravnostní policií, která v její školní brašně našla video s filmem Robin Hood. Byla odsouzená k padesáti ranám bičem. Jejím rodičům se podařilo trest zmírnit na 20 ran. Říká, že měla štěstí, jiné byly popravené a před popravou znásilněné, aby se nemohli dostat do muslimského ráje.

Před pár lety uviděla ve švédské TV vousatého školního rektora, který tvrdil, že „ženy nesmí tancovat a musí být nevinné, když se vdávají, (což je podstata kultury cti), že homosexualita není dovolená a muži mají právo mít čtyři ženy“. Rektor vedl rozhovor v dokumentu „Bitva o muslimy“. „

„Kdyby tento muž mluvil persky, domnívala bych se, že jsem zpátky v Iránu, kde vládne právo sharia“, komentovala pořad. „On však mluvil švédsky a sedí v poslanecké sněmovně jako poslanec za stranu Nya Moderatorna“. (Umírněná liberální strana-napravo od středu).

A píše dál, že „noční můra“ o středověku pro přistěhovalecké ženy ve Švédsku jí nedávala spát, takže napsala článek o poslanci Abdirisak Waberi, který podle pisatelky propaguje tzv. „kulturu cti“ a tím pomáhá vytvářet atmosféru nepřátelství proti přistěhovalcům a obavy z muslimů ve švédské společnosti, která neví nic o boji demokratických muslimských žen za svá práva.

Na svůj článek dostala spoustu kladných odpovědí, ale stala se i terčem útoků fundamentalistů, kteří jí osočovali, že je špatná muslimka a bylo by správné tu zápaďáckou kurvu zabít.

Ona sama se cítí jako „správná feministická muslimka“ a domnívá se, že „ Waberi a jeho náboženské společenství, kde je představeným, by mělo, stejně jako švédská církev, ctít zákony o rovnoprávnosti“. Pokračuje: „jestliže biskupka švédské církve může oddat homosexuální páry, tak i my, muslimové, musíme zvládnout demokracii tak, aby práva jednotlivců měla přednost před středověkým apartheidem obou pohlaví“.

„Muslimské ženy ve Švédsku musí dostat stejné mocenské pozice jako muži, a rovněž stejný respekt by měl být pro všechny s odlišným sexuálním zaměřením. Až náboženství nebude řídit privátní život a ženský imám bude oddávat dva homosexuály, tak rovněž i já budu chodit do mešity. Ale zatím budu číst Korán doma, jako moje matka, s tím, že vyřadím všechny řádky nepřátelsky zaměřené proti ženské rovnoprávnosti, tak jak to dělají křesťanské feministky, když čtou Bibli“.

Píše dál, že se jí sešly reakce ze všech možných stran, kromě od švédských politiků. Telefonicky se tedy dotázala strany Nya Moderaterna a ptala se, co dělá středověký profet v jejich straně. Všichni slíbili odpověď, ale nakonec nikdo neodpověděl. Zavolala i do levicových stran, ale poslali jí jen výňatky o rovnoprávnosti ze stranických programů, jako kdyby byla neznalým čerstvým přistěhovalcem.

„Poslanec Waberi je pouze jeden absurdní symptom rozšířené policy švédského kulturního relativismu“, píše a pokračuje: „Kulturně-relativistické intence v praxi stále neumožňují 70 000 přistěhovaleckým ženám ani dnes, deset let po debatě o násilí ve jménu cti, a investic stovek milionů korun(!) do osvěty, snít o možnosti svobodně si zvolit svoje budoucí svazky z lásky“.

Poukazuje dál na případ, kdy škola zaměstnala mladého imáma, aby se nějakým způsobem vytvořilo porozumění mezi etniky, což se minulo účinkem, protože stejně odmítal ženy jako imámy a rovněž i právo volit si svojí sexualitu. Pozastavuje se nad tím, že „syrský ortodoxní biskup ve Švédsku hrozil, že přeruší veškeré kontakty se Švédskou církví, pokud bude dál oddávat homosexuální páry“, ale nikdo ze švédských politiků, jak píše, jeho prohlášení nekritizoval, zatímco za stejný výrok byl odsouzen pastor Švédské církve.

Dále kritizuje švédský stát, že dává ročně 50 milionů korun různým náboženským společenstvím, bez ohledu na to že šíří nenávist proti homosexuálům a zakazují přátelství s nevěřícími a propagují kulturu cti. Jedno takové společenství ji odsoudilo za „zradu své kultury“.

A pokračuje, že stát vydal stovky milionů korun, aby se pomohlo mládeži, která je ohrožována násilím ve jménu cti, na výuku pro státní úředníky, aby se dokázali v problematice orientovat, ale nikdo nechce jít až ke kořenu problému. Píše, že zdrojem násilí ve jménu cti jsou normy cti, uznávané v různých náboženských společenstvích, které nutí tyto normy mladým, aby je ochránily před asimilací, před křížovou výpravou švédské společnosti ve jménu rovnoprávnosti.

Na konci svého dopisu poznamenává, že na svojí otázku, co dělá středověký profet v poslanecké sněmovně, nedostala od švédské vlády žádnou odpověď. Na samotný závěr se ptá švédského feministického hnutí, co by dělali, kdyby ryze švédská rodina odsoudila svojí dceru k smrti nebo jí donutila skočit z balkonu jenom proto, že nedbala příkazů příbuzenstva a tak zašpinila pověst rodiny? Táže se, „co vy byste dělali, kdyby 70000 švédských dívek a chlapců nemohli svobodně volit svoje partnery? Asi byste vzali dlažební kostky a vypořádali si to s organizacemi a společenstvími, které segregaci pohlaví, povinné panenství a kontroly dívčí nevinnosti propagují.

„Tady se nejedná o Švédy, ale o kulturní středověk a přesto převládá mlčení a neschopnost cokoliv dělat“, uzavírá svůj dopis.

(Omlouvám se za některá kostrbatá větná a slovní spojení, ale v rámci autenticity to nejde jinak. Některá spojení se do češtiny špatně překládají. Překladatel nejsem.)

Autor: Otto Černý | pátek 17.2.2012 15:28 | karma článku: 22.28 | přečteno: 1790x

Další články blogera

Otto Černý

Poslední předvolební...

„Většina konfliktů, jež svět zažil v minulých deseti letech, nebyla vyvolána ambicemi panovníků ani spiknutími ministrů, nýbrž vášnivou agitací veřejného mínění, jež prostřednictvím tisku a parlamentů uchvátilo výkonnou moc."

20.10.2017 v 8:32 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 322 | Diskuse

Otto Černý

Jedenadvacátý ....

Srpen, samozřejmě, a čtyřicátý devátý v řadě. Žádné kulaté výročí, ale některé přispěvovatele neodolatelně přitahuje proto, aby si při té příležitosti přihřáli protiruský guláš.

21.8.2017 v 14:01 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 495 | Diskuse

Otto Černý

Švédsko se zvedá?!

V sobotu se na náměstí Meborgarplatsen ve Stockholmu pořádala demonstrace, kterou svolalo FB hnutí Stå upp för Sverige (Za Švédsko) se 190 000 podporovateli.

20.8.2017 v 23:16 | Karma článku: 40.27 | Přečteno: 2188 | Diskuse

Otto Černý

Duel Kateřiny Janouchové ve Švédské veřejnoprávní televizi SVT – obraz korektnosti (?)

Poslední měsíc rozbouřilo švédské veřejné mínění poslední několik událostí: rozhovor K. Janouchové v televizi DVTV, veřejné prohlášení švédského policisty P. Springare a výrok D. Trumpa k situaci ve Švédsku.

3.3.2017 v 10:50 | Karma článku: 41.46 | Přečteno: 3367 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Štěpánka Semecká

Nesuď člověka podle jeho Kliniky

Další nedělní glosa o tom, jak je jednoduché někoho zaškatulkovat a odsoudit ještě před tím, než bychom znali jeho příběh.

22.10.2017 v 20:46 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 402 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška potkala strašně hrubýho cikána

Jela jsem za mamkou. Bydlí sama v domku kousek za Příbramí a v pátek ráno mi volala, že si podvrkla kotník. Tak jsem hned po práci sedla Na Knížecí na autobus a vyrazila.

22.10.2017 v 20:35 | Karma článku: 18.66 | Přečteno: 595 | Diskuse

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 7.79 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.92 | Přečteno: 446 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 24.40 Průměrná čtenost 1596

zastánce tradičních hodnot, které se přirozeně utvářely s vývinem společnosti a na nichž stojí základy naší evropské civilizace, aktivní odpůrce sovětské invaze, pol. vězeň, signatář CH77, emigrant ve Švédsku, redaktor Severských Listů, nyní v ČR. Zastánce de Gaullových ideí Evropy od Lisabon až po Vladivostok.

"Co je možné se udělalo, co je nemožné, se udělá!"



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.