Závan studeného větru tentokrát nepřišel z Kremlu, tuto etapu, zdá se, máme za sebou, ale přišel z pódia odborů na sobotní manifestaci. Předáci odborů se v jakémsi hip hop rytmu předháněli v co nejradikálnějších heslech: odstupovali vládu, přijímali její demisi, vyhrožovali paralyzací státu, vyřizovali si to s ČT a dokonce rušili Ústavu. Slovník prvorepublikových komunistů. Místy to vypadalo, že dojde i na pásky LM a potáhne se na Hrad. Chvíli jsem měl dojem, že i Policie ČR se k nim přidá, když blahosklonně přihlížela blokaci náměstí I. P. Pavlova demonstrujícícmi, kde pochod nebyl nahlášený.
Představení na podiu, k úlevě pamětníků dob před rokem 1989, sklouzlo nakonec do jakési české verze reggae stylu, kde místo kytar a bicích se řehtalo a troubilo.
Výkřiky střídaly výkřiky za doprovodu hlučící klaky, která chvílemi přestávala mít přehled o heslech navzdory dvěma modrým dirigentům, kteří naznačovali v pozadí poskakujících odborových předáků, kdy že se má bučet, řehtat, troubit.
Režie vypadávala místy z kontextu, klouzající kamera ukazovala dost nechápavých tváří, s určitým náznakem překvapení, co že se tam na té tribuně děje. Nebýt řehtaček a trubek, byl by na Václavském náměstí jen neurčitý šum hlučícího davu.
Zdálo se, že velká část účastníků zpracovává vykřikovaná hesla s určitým zpožděním, s určitým překvapením nad jejich obsahem a vnímá je znatelně rozpačitě. Opatrný český člověk se asi svého nitra ptal, jestli to nebylo příliš, jestli toho nebylo moc!? Nedivil bych se ani, kdyby starší generace se jen tak ze zvyku neohlížela, jestli soused křičí málo nebo moc nebo je zticha? Nebo jestli on sám náhodou nekřičí moc nahlas anebo příliš nemlčí!?
Rušit Ústavu, paralyzovat stát, to i tomu bodrému člověku, který šel demonstrovat přesvědčen o svém zákonném právu projevit nesouhlas, asi bylo moc.
Mohl se ten občan i ptát: rušit Ústavu, paralyzovat chod státu, pomůže nám to? Přidá mi to tu pětistovku do kapsy? Nepřidá, občane, nepřidá, a nechtěj na to přijít tím, že budeš volit tu část politického spektra v čele s Bohuslavem Sobotkou, ministrem financí v r. 2002, který nahradil Jiřího Rusnoka, který s přesvědčením ekonoma odmítl 100 miliardový rozpočtový schodek. Ekonom Sobotka to však zvládl.
I pan Kmenta v MF Dnes 23.4. vidí dál než jen za roh, soudě podle jeho článku v MF Dnes na straně 10. pod názvem: „Raději Bártu než komunisty“, kde po určité úlitbě jemu samému se v podstatné části článku otevřeně dotýká společenské užitečnosti KSČM. Zkráceně vzato, končí svojí úvahu tím, „že raději nedokonalou demokracii než se postupnými krůčky vracet k něčemu, co nám bude připomínat dobu nesvobody a totality“ a uzavírá, že tedy „raději ještě jednoho Víta Bártu i se vším všudy, protože věří, že ti co přijdou po něm, snad pochopí, že politika není byznys. O demokracii a politickou kulturu stojí za to bojovat. I když to bude trvat věčně.“
Ano, bojovat o politickou kulturu a demokracii, která začíná kulturním chováním nás všech, vzájemnou slušností a ohleduplností. Nic na tom nemůže měnit skutečnost, že jiní se mohou chovat jinak. Začínat se má vždy u sebe.
Bojovná hesla typu: zrušit Ústavu, paralyzovat chod státu dokud vláda neodejde, do demokratického dialogu nepatří. Naopak, konkrétní snaha v tomto směru může v určitém ohledu vyústit i v přípravu trestního činu rozvracení republiky podle §310 Tr.z., kde text říká, že „rozvracením republiky se míní úmyslné rozvrácení ústavního zřízení“.
Naše společenské zřízení je demokratické. Jakékoliv narušení principů zastupitelské demokracie nátlakovými akcemi nevolených „z lidu vzešlých“ předáků je cestou zpět do dob před rok 1990 v politickém souladu s reliktem té doby, Komunistickou stranou Čech a Moravy.
