V životě vzniknou osudové kombinace špatného místa, nevhodného času a zcela nevhodné společnosti. To se přihodilo Anetě R., když se na cestě z dovolené zastavila v Praze u kamarádky Kateřiny J.
Spolu s ní a jejím a libanonským přítelem Ahmadem H. I. navštívili pozdě večer pražský Coco bar. Co se tehdy událo jak v baru, tak později v soukromém bytě v Praze 9, je pro soudně uvažujícího člověka dodnes záhadou.
Jedno je více než jisté: někdy po sedmé hodině ráno v onom bytě v Letňanech život Anety R. končí. Policie od samého počátku nikterak netápá navzdory devíti bodným ranám v levé vrchní části hrudníku. Verdikt zní okamžitě a vyšetřování je i tímto směrem vedeno – předávkováni drogami v kombinaci s alkoholem, tedy toxická psychóza. Podobně zní i odpověď matce Anety od přijímacího lékaře z Vinohradské nemocnice, který tělo přijímá od záchranné služby. Bodné rány se nezdají být příčinou smrti.
Policie trvá na sebevraždě, i když se zjistí, že tři rány z těchto ran šli přímo do srdce, do pravé komory, dvě téměř na desetinu milimetru vedle sebe, třetí o centimetr výše a další do plic. Každá z těchto ran do srdce byla smrtelná. Nikoho nezaráží, že v týlní části hlavy, kromě dvou malých na straně, se nachází hematom naznačující pád naznak.
Policie ze svého původního verdiktu neuhýbá ani při zjištění, že bodné rány byly vedené shora dolů a zároveň zleva doprava. Dle svědectví Ahmada H. I. dokonce obouruč. Pro leváka snad dostupné. Pro praváka docela obtížná sebevražda. (Nehodící se, škrtněte.)
Policie nereaguje ani na skutečnost, že Aneta R. při cestě taxíkem do bytu se snaží dovolat svého známého, aby jí odvezl domů, dokonce je v téže době zaznamenané spojení na linku 158, které policie vyhodnotí jako neúmyslné vytočení čísla. Na IPhonu? Taxíkář vyslechnutý není.
Policie a státní zastupitelství nakonec případ odkládají podle původní verze jako sebevraždu s rozhodnutím postaveném na svědectví oněch dvou, kteří byli v bytě přítomni a kteří chování Anety R. popisovali. Od těchto svědectví se odvíjely i dotazy směrem na soudní znalce. Svědectví jiných z okolí Anety, kteří jí znali mnohem déle, a které byly diametrálně odlišně od popisu její osobnosti svědky, se jako validní policii nezdály.
Přes nejednoznačnost případu od samého počátku, policie byt preventivně nezapečetí, (byt okamžitě změnil majitele), neověří si vzniklou situaci rekonstrukcí případu, ani se dál o osobu Ahmada H. I. nezajímá, přestože jeho životní standard nekoresponduje s objemem jeho obchodních aktivit a případ ukázal mj. i na důvodné podezření z distribuce drog. Souvislost čistě náhodná.
Výsledek zkoumání svědka Ahmada H. I. na detektoru lži je jen další nepochopitelná část v mozaice vyšetřování. Při zásadní otázce, zda byli na místě činu, tedy v bytě jen oni tři, odpoví svědek ANO, což přístroj detekuje jako lež. Hodnocení policie je, že jako muslim má jiné chápání a tudíž je jeho odpověď v normě. (Netušil jsem, že u muslimů bílý sníh je normálně vlastně černý, že plus vlastně znamená mínus.) Zdá se, že naše policie ví o té víře daleko více než my.
Skončeno a podtrženo: příčina sebevražedného jednání - toxická psychóza. Tentokrát bez alkoholu, ten v krvi prokázaný nebyl, intoxikace kokainem – mírná.
Až po roce a půl přebírá matka Anety její tričko na zip silně zbrocené krví s rozervanými a potrhanými rukávy od shora dolů. Asi také nebyl důvod k šetření, jak k tomu došlo. A dodejme, že tato část oděvu byla, po urgencích o vydání, odeslaná na expertízu až rok po činu. Výsledek zatím není známý.
Ve snaze dopátrat se pravdy, matka Anety kontaktovala řadu lidí, kteří mají zkušenosti z oboru jak v soudním lékařství, toxikologie, tak v kriminální práci s mnoholetou praxí a úsudek je jednoznačný: policie neodvedla svojí práci na té úrovni, kterou si tento případ vyžadoval. Mírně řečeno. Byly horší odsudky.
Slyšel jsem osobně z více stran, že policie je přetížená případy, pracuje v nevyhovujících podmínkách, šetří se na obdukcích atp. Ostatně, ono kriminální oddělení, které případ řešilo, pracuje v budově, která i po jakémsi pokusu o rekonstrukci rozhodně neoplývá vhodnými prostory pro takovou práci a ani nepůsobí reprezentačním dojmem, který by institutu tohoto zaměření dodal alespoň vnější vážnosti.
A samotní policisté? Toto je svědectví matky Anety, která se dostavila na oddělení hned 22. 9. 2014, protože se domnívala, že její svědectví je potřebné a nutné. Když se představila, tak vyšetřovatel řekl: „Tak když už jste tady, tak pojďte“.
Nechme mluvit matku Anety: "Začal mi říkat, že má dcera spáchala sebevraždu, že je to úplně jasné. Vůbec nepřipustil jinou variantu, což mě zarazilo hned v úvodu. Začal mi říkat, že to je normální, že z ničeho nic člověku rupne v bedně, řekl doslovně, a že to určitě znám a že to může mít i dědičně a jestli jsem se já nebo někdo z rodiny nepokusil o sebevraždu a jestli se neléčíme u psychiatra.
Dále jsem vyšetřovatele chtěla podrobně seznámit s tím, jaká moje dcera byla, ale to ho vůbec nezajímalo a jen říkal, že spousta rodičů neví, co jejich děti dělají.
Atmosféra tam byla opravdu hrozná, zvláštní chování vyšetřovatele v maskáčích, s řetězem, za mnou americká vlajka a na stole v teráriu pavouk sklípkan. Opravdu jsem se chvílemi až bála a cítila jsem se velice nepříjemně. Nikdy v životě bych žádné matce tuto atmosféru při tak strašlivé události nepřála."
Jaký úsudek si návštěvník udělá, když vejde do jedné z kanceláří zmíněného oddělení, kde visí roura od RPG 75, tuším, zpola vystřílený kulometný nábojový pás, na okně střela do minometu a houfnicový náboj, odhadem ráže 152 mm? I to se dá vidět v kanceláři Policie ČR.
Nechci nijak paušalizovat, na druhé straně lze se na onom oddělení setkat s policistkami a policisty s profesionálním asertivním chováním, ale i s takovým případem, kdy neodpoví na pozdrav. A trepky na nohou v práci, to je sice takový český fenomén, ale u policie to překvapuje o to víc.
Medializace případu již byla značná a neutuchá a utuchat nebude, dokud se do celé věci nevznese jasno. Matka Anety má jednoznačnou podporu v několika velkých médiích a dlužno říci, že práci žurnalistů, co se objektivity a šetrného přístupu k matce zemřelé týká, nelze nic podstatného vytknout.
Mediální tlak asi probudil i jiné síly, protože na jednoho z novinářů již přišlo udání, že měl zakoupit od některého z policistů vyšetřovací spis.
Do případu se díky iniciativě poslance Stanislava Humla zapojil i GIBS, který šetří postup policie a následně i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která případ prostřednictvím státního zastupitelství hodlá přešetřit.
Jsem toho názoru, že na spravedlnost se nemá nikdy rezignovat. Padni komu padni.
O.Č.
